Zásobování města vodou

Tábor vyrostl na vysokém skalním ostrohu jako pevnost, která měla především ochránit své obyvatele, vody se zde ale nedostávalo. Ani po vybudování údolní nádrže Jordán (1492) nebylo snadné dostat vodu o 32 metrů výše do městských kašen. Táborskému mistru Janovi se to ale podařilo. Jak přesně jeho stroj vypadal, nelze s určitostí říci, protože jeho část shořela při velkém požáru v roce 1559. Pravděpodobně byla voda jímána pod přehradní hrází do čerpací stanice – vodárny (vodárenského mlýna) a po vytlačení vodním strojem – čerpadlem do vodojemu ve vodárenské věži rozváděna nejprve do protipožárních rybníčků a později ke kašnám.

První táborská vodárna pochází ze začátku 16. století z roku 1508 a je označována jako obecní vodárenský mlýn. Stavba i stroje byly v dezolátním stavu, takže docházelo k neustálým opravám. Navíc přísun vody do města nestačil pokrývat potřebu, proto obec hledala i jiné řešení.

V letech 1868 až 1872 byl prověřován záměr možného odběru vody z řeky Lužnice, uvažovalo se o zadání hydrogeologických průzkumů, byly zvažovány návrhy čistících zařízení (sedimentační jímky) i ekonomické rozvahy o dopravě vody (parní čerpačka nebo vodní pohon). Řešení se však ukázalo jako nevhodné, přípravné práce byly zastaveny a namísto toho bylo rozhodnuto o stavbě nové vodárny v těsné blízkosti starého vodárenského mlýna. Obec pak oba vodárenské mlýny pronajímala a vodák – mlynář pečoval o vodárenský stroj, obě vodárny byly v provozu souběžně a měly shodné poslání, čerpat vodu do vodárenské věže v historickém jádru. Ze staré vodárny se dodnes zachovalo jen kamenné obvodové zdivo a masivní zaklenutý strop. V místě nové vodárny je dnes kotelna.

O počátcích a původní podobě táborských kašen dnes můžeme vést pouze diskuse. Podle dostupných pramenů se za základní datum jejich vzniku považuje počátek 16. století, kdy začal pracovat proslulý vodní stroj, který vytlačoval vodu do areálu města. První kašny vznikaly na místech původních tzv. cisteren (vyhloubených nádrží na dešťovou vodu) tím, že k nim byl postaven dřevěný stojánek spojený s potrubím, kterým byla do kašny přiváděna voda. Takové kašny vyčnívaly jen částečně nad povrch ulice, kde měly dřevěné roubení zakryté prkny. Nejstarší kašny sloužily, kromě zásobování obyvatel vodou, především  k hašení častých požárů, proto byly u nich kádě na smykách připravené k rychlému odtažení k ohni. S postupem času kašen přibývalo, a protože začaly plnit i funkci okrasnou, měnila se výrazně i jejich podoba. Kolik jich však v Táboře původně bylo a kde všude se nalézaly, to již dnes nelze zodpovědně říci.

Městské kašny

O vzniku a osudech většiny dosud existujících kamenných táborských kašen není zachováno mnoho zpráv. Předpokládá se, že téměř všechny vznikly během druhé poloviny 19. století nebo alespoň v tomto období získaly svou definitivní podobu, vyjma nejznámější kašny na Žižkově náměstí. Kolem roku 1843 bylo rozhodnuto, že díky nedostatku vody bude na Žižkově náměstí postavena další kašna, která byla skutečně vystavěna, ale protože byla díky vážným nedostatkům a závadám nepoužitelná, byla po důkladné opravě umístěna na Klášterním náměstí (dnes Mikuláše z Husi), kde stojí dodnes. V případě dalších dosud existujících kašen, které se nacházejí na Tržním náměstí, v ulicích Dlouhé, Křížové, Děkanské a na rozhraní ulic Koželužské a Kotnovské, nemáme k dispozici téměř žádné údaje. Kamenných kašen bylo ve městě více a obec jim věnovala odpovídající pozornost, starala se o jejich technický stav, proti poškození mrazem je chránila dřevěnými kryty a obkládala hnojem, pro jejichž obměnu hledala ekonomicky výhodné zdroje – můžeme se např. dočíst, že roku 1873 byla vydána vyhláška (bubnem a na vrata) o veřejné dražbě na zřízení nového zimního peření pro kašnu na hlavním náměstí, nebo že v roce 1890 oznamuje městský stavitel Procházka, že vodák Sedloň provádí nedostatečné izolování kašen na zimu, používá mokrý, tekutý, shnilý hnůj, ze kterého vytéká močůvka v Pražské ulici a na Klášterním náměstí… Svůj význam začaly kašny ztrácet od konce 19. století, když byl vybudován druhý vodovod ze Zavadilky, který dodával pitnou vodu do výtokových stojanů, rozmístěných po městě. Kašny pak sloužily jako zásobárny užitkové vody, později přestaly svou funkci plnit úplně a řada z nich zanikla. I přesto, že všechny zmíněné kašny poznamenal méně či více zub času a všechny musely projít rekonstrukcí, jsou dodnes funkční, což jasně vypovídá o precizně odvedené práci našich předků.

Renesanční kašna na Žižkově náměstí

Pochází z roku 1567-1568 od Ondřeje ze Sušice. Kámen na její stavbu pochází ze skály u Dobré Vody u Pelhřimova. Ve středu kašny na vysokém kamenném sloupu je umístěna postava s praporkem v ruce. Podle posledních bádání ona postava nepředstavuje ani postavu Koudelky či Hromádky, ale „jen symbol a znak města samosprávného a jeho hrdelního práva“. Domníváme se, že se jedná o jistou obdobu tzv. Rollandových sloupů v řadě německých měst.

Obec kašně věnovala vždy náležitou pozornost. V srpnu 1877 kašnu poměrně rozsáhle opravuje zdejší stavitel Fr. Klier. Ze října téhož roku pochází i nákres nového bednění na kašnu, které vypracoval městský stavitel M. Procháska.

Kašna pak postupně chátrala a v roce 1910 v táborském týdeníku je zveřejněna informace a neutěšeném stavu kašny, včetně praskliny, z níž vytéká voda. Roku 1925 byla oprava kašny svěřena táborskému sochaři J. V. Duškovi.

Další oprava proběhla kolem roku 1968. Byla součástí komplexního předláždění Žižkova náměstí.

Poslední kompletní rekonstrukce proběhla v letech 1996. Při opravě kašny pro špatný stav sochy bylo rozhodnuto pořídit kopii, kterou zhotovil sochař Václav Dušek. Originál sochy je uložen v depozitáři. Novinkou je večerní osvětlení kašny.

Virtuální prohlídku - 360° pohled na kašnu a Žižkovo náměstí si můžete prohlédnout zde: http://www.360travel.cz/tabor-kasna-na-zizkove-namesti

Kašna na náměstí Mikuláše z Husi

Kašna na Žižkově náměstí měla dostat v polovině 17. století další „posilu“. Roku 1645 nařídil arcivévoda Leopold Vilém pro nedostatek vody vykopat další novou studnu. Kopání studny zajišťovali horníci z Ratibořských Hor. Roku 1669 byla prováděna revize jejího stavu, neboť hrozilo nebezpečí jejího sesuvu. Roku 1672 byla studna definitivně zasypána. 

V prvé polovině 19. století se jednalo o bytí či nebytí kašny na náměstí. Z roku 1843 pocházejí zprávy o postavení nové kašny mezi původní kašnou směrem k dnešnímu městskému úřadu. Kameníkem měl být Jan Šalda. Po jejím napuštění se zjistilo, že základ na jižní straně se sesedl a jedna z desek ve dně z tohoto důvodu praskla. Začalo se naléhat, aby byla kašna přemístěna jinam. Přemístěna byla roku 1850 na Klášterní náměstí – dnes náměstí Mikuláše z Husi. Původní kašna byla patrně při této příležitosti opravena, definitivně usazena.

Poslední její rekonstrukce, jejímž investorem bylo město Tábor proběhla v roce 1993.

Kašna na Tržním náměstí

Podle dochovaných pramenů (konkrétně mapy stabilního katastru z roku 1830) byla kašna na Tržním náměstí původně kruhová. Nacházela se přibližně ve stejném místě než došlo k jejímu novému přemístění v rámci rekonstrukce Tržního náměstí. Lze se tedy domnívat, že před současnou čtyřhrannou kamennou kašnou zde existovala během prvé poloviny 19. století jiná, zlikvidována neznámo kdy a nahrazená v neznámé době (asi po polovině 19. století) stávající kašnou.

V roce 2001 probíhala kompletní rekonstrukce Tržního náměstí. Součástí bylo i nové umístění kašny a vybudování pítka.

Zaniklá kašna v Pražské ulici

Toto jakési minináměstíčko na počátku Pražské ulice se od 16. století nazývalo „na louži“. K. Thir ve své knize Staré domy a rodiny táborské soudí, že zde snad od založení Tábora existoval rybníček k zachycování dešťové vody jako požární nádržka k hašení případného požáru. Kašna se poprvé připomíná na počátku 18. století. Ovšem její kamenná podoba, jak je např. zachycena na unikátní pohlednici asi z dvacátých let 20. století, pochází bezesporu někdy až z druhé poloviny 19. století. Uvedená kašna byla necitelně a zcela zbytečně odstraněna na konci šedesátých let 20. století.

Kašna Děkanská ulice č. p. 300

O této kašně nevíme téměř nic. Její vznik se předpokládá ve druhé polovině 19. století. Byla rekonstruována v roce 1994.

Kašna Kotnovská ulice č. p. 143

Dle stabilního katastru z roku 1830 lze předpokládat existenci čtvercové kamenné kašny na rohu Kotnovské a Koželužské ulice. Byla rekonstruována v roce 1994.

Kašna Křížová ulice č. p. 94

Ke kašně se váže tato událost. Táborská městská rada se dozvěděla, že v Praze jsou údajně likvidovány kamenné kašny, a proto se v roce 1884 oficiálně písemně obrátila na pražskou městskou radu se žádostí o odprodej nějaké staré kašny „v dobrém či obstojném stavu prostřední velikosti“. V lednu 1885 obdržel Tábor odpověď, kde se uvádí, že zmíněné žádosti „vyhověti nelze, poněvadž obec pražská na ten čas žádné takové potřebné kašny nemá“. 

Mezitím komise ustanovená městem vybrala nejvhodnější místo k umístění kašny v uličce mezi domy č.p. 94 a 95. Tvar, rozměry a kreslený návrh pochází od městského stavitele M. Prochásky. Práce byly přiděleny kamenickému mistru Josefu Čmolíkovi z Peckovy Lhoty (u Milevska). Kašna byla do Tábora dopravena v červnu 1885, avšak až v březnu roku 1886 bylo komisionálně potvrzeno, že kašna je v úplném pořádku.

I tato kašna prošla rekonstrukcí v roce 1993.

Kašna Dlouhá ulice

„Vodní“ kašna se připomíná od roku 1796. V roce 1875 vznikl nákres nové (anebo obnovené) kamenné kašny vypracovaný A. Kinzlem. Podle připojeného přípisu z roku 1876 se měla kašna postavit „v zeď“ – tedy do jakéhosi výklenku tak, aby „dvě třetiny do zahrady a jedna třetina do ulice zasahovala“. Koncem roku 1876, možná o rok později, tak vznikla jedna z nejmalebnějších kašen. Jméno tvůrce však neznáme. Poslední její rekonstrukce, jejímž investorem bylo město Tábor, proběhla v roce 2001.